Sychravý Sychrov

Od prázdninového výletu na Moravu jsme byli nejdál u rodičů v Pardubicích, a proto jsme se v úterý v noci rozhodli využít středeční volno k letošní poslední návštěvě nějaké pamětihodnosti. Ne, že bychom si byli tak jistí, že ještě v listopadu budou někde zvědaví na turisty, ale když to psali na netu... Obavu hlodající kdesi vzadu v hlavě, že tam bude nejspíš plno lidí, jako se nám to stalo při výletu na zříceninu Krašov, jsem zaplašila. Koneckonců, vybrali jsme Sychrov a s ním se Krašov, co do velikosti, nemůže srovnávat. Navíc počasí konečně zjistilo, že je druhá půlka listopadu a začalo se podle toho chovat, což mohlo někoho zbrzdit v rozletu. Nikoli však nás :)


Protože zámek původně sloužil jako letní sídlo Rohanů, v zámku nejsou, až na čestné výjimky, žádná kamna. Myslím taková ta pěkná kachlová, která vyvolávají pocit tepla už jen svojí přítomností. I když... Rohani začali před válkou zámek využívat celoročně a dokonce i topení nechali zbudovat, po válce však o zámek přišli. Nějakému soudruhovi se pak zdálo, že radiátory hyzdí interiéry... Řečeno slušně, v zámku byla zima jak v psinci. Nicméně interiéry jsou tak zachovalé, až má člověk chvílemi pocit, že knížecí rodina si jen na chvilku odskočila.


Jako dítě jsem na Sychrově byla, ale v hlavě mi zůstala jen vzpomínka na zámecké průčelí, navíc zámek se již několik let rekonstruuje a postupně rozšiřuje prohlídkové trasy, takže za rok budou vidění další pokoje, kterých tu je celkem 200. A i když některé jsou menší než můj pražský byteček (zdrobnělina je na místě, slovo byt je pro 21 m čtverečních neopodstatněný eufemismus :)), výhledově chtějí provádět ve 130 pokojích. Odhadovaná doba prohlídky je 5 - 6 hodin. Mimo sezonu se ale provádí jen po hlavní trase, což trvá asi hodinu.


Kníže Rohan pro mě byla zatím jen postava z písničky Richarda Müllera, takže jsem byla překvapená jednak tím, že Rohani skutečně existovali (a existují) a pak, že to nebyli nějací potulní lapkové, ale naopak slavný a vlivný francouzský rod. Jeden z jejich členů byl dokonce prvním manželem Kateřiny Vilemíny Zahaňské, kterou známe z Babičky. Ta se však po 5 letech manželství nechala rozvést pro "žoviální tlachání a dělání dluhů." Takže kdo ví, třeba to byl právě on, o kom se zpívá.


Zámecký park jsme vzali hopem, neboť tento je rozlehlý, a taky nám byla zima a navíc mrholilo, tudíž nám do očí padaly kapuce a z rukou foťáky. Abychom alespoň něco z parku viděli, museli jsme držet hlavy nahoru, tím pádem jsme ale neviděli kaluže, do kterých jsme šlapali. Celkem vzato, motali jsme se po cestičkách jak párek chovanců Jedličkova ústavu. Příště přijedeme v létě, třeba na Skotské hry, které tu pravidelně pořádají. Svorně doufáme, že bude tepleji a kdyby náhodou ne, snad bude k mání hlt něčeho typicky skotského.