Letní rychlovka

Kuňka

Ještě blíž než Lichnice, kde jsme byli nedávno, je Kunětická hora. Široko daleko je to největší kopec, na jehož úpatí se nachází spousta zajímavostí - ranč, malý zvěřinec nebo perníková chaloupka. Fakticky, nekecám. No uznejte, kde jinde by měla být perníková chaloupka, když ne v Pardubicích :)
Protože jsme se vypravili na výlet až odpoledne, do chaloupky jsme se už podívat nestihli, na předvádění dravců na hradním nádvoří jsme však dorazili právě včas.

Kromě několika rarohů, jako je třeba ten na obrázku nahoře, tu byly i sovy. Ty byly obzvlášť úžasné. Zajímavá byla i ukázka výcviku loveckých psů. Jenže psy už to trošku nebavilo, a tak bavili diváky hlavně tím, že skoro neposlouchali. Místo k noze očuchávali nejbližší sloupky zábradlí a po vzorových aportech naprosto nevzorově odbíhali čmuchat do dětských batůžků :)

Hrad, o jehož největší slávu se zasloužili páni z Pernštějna, je postupně opravovaná ruina. Z torza hradu, který stojí na sopečné vyvřelině a jehož část se zřítila do lomu, který na úbočí hory vznikl někdy na začátku minulého století, se postupně stalo celkem přívětivé místo s úžasnou vyhlídkou do všech světových stran.

Kromě vyhlídky toho na hradě zas až tolik k vidění není, sklepení s trochou archeologie, něco o historii mučení, několik komnat, které dříve zřejmě sloužily panstvu a samozřejmě věž. I když tu nenajdete skoro žádné vybavení, hrad působí impozantně. A na jaře, když kvetou třešňové aleje v podhradí, to tu vypadá dokonce i romanticky.

A protože tu jarní fotku nemám, dovolila jsem si alespoň švestičky z naší zahrádky :)

Mentolka

Lichnice

O minulé neděli bylo horko skoro na všechno, a tak jsme vzali mražené jahody a vyrazili za humna na výlet. Někdo má za humny draka, my Železné hory. Jednou z dominant jsou ruiny středověkého hradu Lichnice, které se tyčí nad Třemošnicí a odkud je krásný výhled široko daleko. Za ideálních podmínek je vidět třebas i Říp, my jsme to štěstí sice neměli, ale i tak to stálo za to.
Z hradu prý vedla podzemní chodba až na zámek v Žlebech. Ve sklepení pod faucimorem je k vidění několik málo metrů chodby, která je však dnes již zavalená, takže těžko hádat, kam vlastně vedla. Navíc tam byla tma tmoucí, takže z fotky nic nebylo. Jedna baterka stěží stačila, abychom viděli, kam jdeme. Ale byl tam úžasný chládek :)

Dívčí skok nad Lovětínskou roklí, kde se rytíři v plné zbroji snažili splnit přání spanilé, avšak kruté hradní paní Milady a otočit se třikráte s koněm. Všichni se snažili marně, z uhlazeného kamene se zřítili do rokle, kde bídně zahynuli. Až jednomu došla trpělivost, koníkovi nechal zasadit do podkov diamanty, díky čemuž úkol splnil, pak milé Miladě prostřelil šípem srdce a v nastalém zmatku zmizel...  Tolik místní pověst.

 

P.S. Jahody nezbyly :)

Fialová

Letošní rozkvetlé filokaktusy

Badyán

Pattern: Panita

V síle větru a vody

Do 31. 7. 2011 je v Květné zahradě v Kroměříži k vidění výstava větrných korouhviček umělců z celého světa ze sbírky francouzského sběratele Daniela Couturiera a vodních fontán českého umělce Františka Svátka. Korouhvičky jsou vystaveny na palouku u Pstružího rybníka, fontány v Rotundě.
Vodní fontány jsou pohyblivá dílka, přičemž k pohybu dochází díky neustálému přítoku vody - jsou tedy neustále v pohybu.  Naproti tomu korouhvičky jsou zcela závislé na větru, a tak při vhodném počasí může člověk kroužit kolem a hledat správný úhel pohledu, jak dlouho chce :)

Růžové esíčko