Ještě blíž než Lichnice, kde jsme byli nedávno, je Kunětická hora. Široko daleko je to největší kopec, na jehož úpatí se nachází spousta zajímavostí - ranč, malý zvěřinec nebo perníková chaloupka. Fakticky, nekecám. No uznejte, kde jinde by měla být perníková chaloupka, když ne v Pardubicích :)
Protože jsme se vypravili na výlet až odpoledne, do chaloupky jsme se už podívat nestihli, na předvádění dravců na hradním nádvoří jsme však dorazili právě včas.
Kromě několika rarohů, jako je třeba ten na obrázku nahoře, tu byly i sovy. Ty byly obzvlášť úžasné. Zajímavá byla i ukázka výcviku loveckých psů. Jenže psy už to trošku nebavilo, a tak bavili diváky hlavně tím, že skoro neposlouchali. Místo k noze očuchávali nejbližší sloupky zábradlí a po vzorových aportech naprosto nevzorově odbíhali čmuchat do dětských batůžků :)
Hrad, o jehož největší slávu se zasloužili páni z Pernštějna, je postupně opravovaná ruina. Z torza hradu, který stojí na sopečné vyvřelině a jehož část se zřítila do lomu, který na úbočí hory vznikl někdy na začátku minulého století, se postupně stalo celkem přívětivé místo s úžasnou vyhlídkou do všech světových stran.
Kromě vyhlídky toho na hradě zas až tolik k vidění není, sklepení s trochou archeologie, něco o historii mučení, několik komnat, které dříve zřejmě sloužily panstvu a samozřejmě věž. I když tu nenajdete skoro žádné vybavení, hrad působí impozantně. A na jaře, když kvetou třešňové aleje v podhradí, to tu vypadá dokonce i romanticky.
A protože tu jarní fotku nemám, dovolila jsem si alespoň švestičky z naší zahrádky :)
Žádné komentáře:
Okomentovat