Trnava

Každý pátek není svátek, ale tentokrát byl, dokonce státní a s ním i den volna. Protože přítel dostal k nedávným narozeninám od dětí poukaz pro dva do jednoho nejmenovaného trnavského hotelu, bylo jasné, že pojedeme na výlet. Naše dopravní tepna D1 sice trpěla pod náporem dušičkových výletníků, přesto cesta celkem pěkně ubíhala. Na Pávově jsme se stavili na gulášek, od kterého jsme si slibovali víc, a pak už směr Slovensko. Bratislavou jsem v minulosti musela několikrát projíždět, ale asi pokaždé za tmy, protože jsem měla pocit, že to všechno vidím prvně - vysílač Kamzík, most SNP i Bratislavský hrad. Všechno se to vznášelo v dálce za oponou inverzní oblačnosti, která nás provázela celou cestu.

Trnava je starobylé univerzitní město a přímo u univerzity se nacházel i náš hotel - nový, moderní a elegantní. Drobnou vadou na kráse je maličké parkoviště, což fakticky znamená, že přijedete-li pozdě, musíte auto nechat na městském parkovišti za poplatek. A my jsme pochopitelně přijeli pozdě :)

Pozdě v našem případě znamenalo akorát včas na večeři. V místní restauraci se podával záhadný předkrm, česnekový krém, pošírovaný pstruh s opečeným bramborem a jako dezert žemlovka. Předkrm nejvíc připomínal bruschettu, ale zeleninová směs nebyla jen z rajčat. Krémovou česnečku jsme oba jedli prvně - docela dobrá, a na pstruhovi není co zkazit. Pokud se navíc servíruje vykoštěný, je naděje, že si nikdo nezapíchne kost ani do krku ani jinam. Žemlovka mi udělala radost, vždycky jsem ji měla ráda, ale za jídlo vhodné k obědu jsem ji nikdy nepovažovala, takže jako dezert vynikající. A celé jsme to zapili výborným růžovým Cabernet Sauvignonem.

Pokud si myslíte, že jsme po večeři vyrazili na procházku městem, pletete se. Jako správní maniaci jsme na pokoji pustili televizi a z té na nás vyskočil nějaký sportovec, který byl mnohem zajímavější než noční město. A na druhý den jsem musela uznat, že Trnava je ve dne přeci jen zajímavější. Moji představu o procházce městem a případném výletě někam do okolí, třeba do Nitry, poněkud narušil fakt, že Petra Kvitová hrála Turnaj mistryň. I když nepadlo jediné slovo, že by bylo nezbytné jí usilovně fandit, bylo jasné, že veškeré procházení skončí v okamžiku, kdy začne přenos z Istanbulu :)

Jako ve většině měst, tak i v Trnavě je historické centrum obklopeno novými sídlišti. Z jedné strany je rázně odděluje čtyřproudová silnice, směr Jaslovské Bohunice, která vede těsně vedle hradeb, na jejichž jednom konci je fotbalový stadion, jehož přísně vyhlížející osvětlovací stožáry se tyčí nad rušnou křižovatkou. Že byla Trnava v minulosti významné město je dodnes patrné - bazilika, katedrála, několik kostelů a barokní budova arcidicéze, městské divadlo, renesanční městská věž, synagoga a nepochybně další zajímavé budovy, které jsme určitě minuli. I spousta domků je krásně opravená a mnohé přebudované na penziony (těch je tu opravdu hodně), přesto je tu stále spousta dalších, které by si rekonstrukci zasloužily, ale už se jí evidentně nedočkají. I když, kdo ví, do Bratislavy je to jen 50 kilometrů po dálnici.

Semifinálové vítězství Petry Kvitové jsme šli oslavit na večeři, tentokrát se podávala pěna z třené nivy jako předkrm, zeleninový vývar, kuřecí plátek s žampionovou omáčkou a bramborovými kroketami a rybízová bublanina. Předkrm splnil svoji úlohu nejen jako jídlo, ale i jako zábava. Maličký bobek pěny úhledně naaranžovaný na okraji talířku dělal dojem, že se sem dostal omylem. Navíc plátek bagety vedle něj vypadal jako Guliver mezi Liliputány. Oba jsme na to udiveně zírali a dalo nám dost práce, abychom se nezačali smát nahlas. Tipuju, že i jako součást degustačního menu by ta porce byla větší :) Polívčička byla jako od maminky, tak jen ty žampiony v omáčce kazily dojem, neboť někteří z nás houby nepapají :) Naštěstí žampion není nijak aromatický a na chuť omáčky neměl naprosto žádný vliv. A pro velký úspěch opět Cabernet Sauvignon rosé. 

Než jsme vyrazili na zpáteční cestu, museli jsme pochopitelně nakoupit dárečky. V neděli v poledne v hypersuper se nabízí jediná věc - něco mlsného. A když jsme v Trnavě, tak by to mělo být jedině Figaro :) Tajně jsem doufala, že budou mít i něco jiného než to, co známe z Čech, ale to jsem se tedy pěkně spletla. Objevili jsme jednu jedinou bonboniéru, kterou jsme neznali, a záhy vyšlo najevo, že nebyla z Figara. Snad udělá radost.

PS: Kvitová turnaj vyhrála, ale to už jistě dávno víte :)