čtvrtek 3. května 2012

Mini O.




Pattern: Rachel Nelson-Smith; Seed Bead Fusion

Svátek růžových vín

Když slyším slovo "prvomájový", vybaví se mi okamžitě "průvod" a vzápětí mi naskočí husí kůže, a to přesto, že se už roky snažím tohle slovní spojení i děsivou představu povinně jásajících davů z hlavy vymazat. A tak jsem ráda za každou událost, kterou si můžu s prvním májem spojit. Letos jsme s přítelem objevili tu pravou - svátek růžových vín. Na svazích Svatováclavské vinice nad Villou Richter se rozložily tři desítky vinařů, kteří růžové víno vyrábějí. Protože počasí se překonávalo a slunce pálilo, jako by byl červenec, bylo víc než rozumné vyrazit spíš později a hlavně se předem dobře najíst. I tak si ale nezkušený návštěvník mohl za pomoci 5 ochutnávek, které byly v ceně vstupného, pořídit celkem rychle solidní opičku :) Nejtěžší bylo správně si vybrat - seznam nabízených vín byl plný Frankovky, Zweigeltrebe, Rulandského modrého, Merlotu, Svatovavřineckého nebo Cabernetu Sauvignon či Moravia, mezi kterými se schovávalo André, Pinot Noir a občas nějaké cuveé. Pochopitelně všechno rosé nebo claret, případně pink... Takže, bude lepší ochutnat něco od zavedené firmy nebo raději od méně známého vinaře... a radši nějakou známou odrůdu nebo spíš něco neznámého... a proč jsme vlastně nepřišli hned, když otevírali?


Z osmi vzorků, které jsme ochutnali, byl jednoznačně nejlepší Pinot Noir Claret 2008 barrique z Vinařství Dvořáček. Jak se víno postupně rozehřívalo, vůni dubového sudu by dokázal rozpoznat i nastydlý alergik uprostřed pylové sezóny, o chuti nemluvě - svěží ovoce, za kterým se loudal hřejivý koňak. Neodolala jsem pokušení a musela panu Dvořáčkovi říct, že jeho víno bylo vynikající, jenže on tak nějak čekal, že si popovídáme trochu víc. Kdybych už byla alespoň trochu líznutá, asi bych neměla zábrany, ale protože jsem byla naštěstí střízlivá, žádná ostuda se nekonala. Co by si taky mohl povídat s takovým expertem, jako jsem já. Spolehlivě poznám jen červené od bílého, takže růžovým jsem si vlastně značně rozšířila obzory, a když jsem v náladě, vedu rádoby vtipné řeči o jižním svahu a vápenitém podloží :) Výborné bylo i dezertní víno Šaler rosé 2009 (Vinařství Špalek), Svatovavřinecký claret 2011 (Vitis Moravia) a Cabernet Moravia 2011 Rosé (Pavel Binder).


Růžové víno přilákalo spoustu zájemců, všechna zastíněná místa byla obsazená dekami vybavenými návštěvníky, i těmi, kterým bylo jedno, že fleky od trávy skoro nejdou vyprat, a my ostatní jsme posedávali na různých zídkách. Někteří se prozíravě pohybovali v blízkosti stánků a zasvěceně konverzovali s vinaři. A komu došla řeč nebo ztěžkl jazyk, mohl se kochat jedinečnou vyhlídkou na Prahu.

pátek 27. dubna 2012

Koník

Na poslední chvíli


Pírko


Včerejší nebe nad Prahou mi připomnělo první rok na průmyslovce. Bílé kondenzační stopy letadel se protínaly v blankytně modrých průmětnách, které jsem na papíře nikdy nebyla schopna rozpoznat. Zatímco ve škole pro mě byla deskritptiva postrachem a málem jsem z ní propadla, tahle nebeská geometrie ve mě vyvolává směs romanticko-závistivých pocitů. Závidím těm, kteří v letadle sedí a nejraději bych se hned vypravila někam daleko... A hluboko dole by naopak někdo záviděl mně :)
Z celé té nebeské divočiny jsem se nakonec rozhodla pro úplně jinou fotku - pírko, které se v pondělí časně ráno vznášelo nad východním obzorem, když jsem spěchala na autobus.

čtvrtek 19. dubna 2012

Vlnovky





Pattern: Csilla Csirmaz; Beadwork April/May 2012

neděle 15. dubna 2012

Linky




Annaberg 2012


V krušnohorském městečku Annaberg-Buchholz se konal 30. ročník německého krajkářského kongresu. Hlavním tématem byla krajka Duchesse, její historie, ale i možnost využití v současné krajce. Kromě toho je každoročně vyhlašovaná mezinárodní soutěž, tentokrát na téma Barvy Orientu, a aby toho nebylo málo, německé krajkářky zpravidla připraví ještě několik dalších výstav. Všechny expozice byly soustředěné v těsné blízkosti náměstí - na radnici, v Krušnohorském muzeu a v místním kulturáku "Erzhammer" (omlouvám se za ten kulturák, ale překlad výrazu Haus des Gastes, který mi nabídl translate.google, mě celkem vyděsil). Haus des Gastes Erzhammer je několikapatrová budova, která je zcela jistě středem kulturního života v Annabergu - v průběhu roku se tu koná spousta zajímavých akcí a také kurzy řezbářství a paličkování, což jsou místní tradiční řemesla. A právě tyto prostory o víkendu po Velikonocích obsadily krajky.


Kromě blešího trhu, kde můžete objevit nějaký poklad, ať už v podobě staré zajímavé krajky nebo časopisu či knihy, kterou už roky nemůžete nikde sehnat, tu bylo připraveno několik výstav - Paličky Evropy s ukázkami paliček, které se tradičně používaly v jednotlivých zemích Evropy, Motýl v krajce a básni, Moje krajka a já (ukázky prací místních krajkářek) a výstava krajkářské školy Barbary Uthmann, která založila v Annabergu krajkářskou školu už v 16. století. Výstava prací ze soutěže Barvy Orientu byla společně s výstavou dětských prací na radnici a zlatý hřeb kongresu, krajka Duchesse, byla vystavena v Krušnohorském muzeu.


Kromě několika kursů je pravidelnou součástí také krajkářský trh, kde se prezentují různí prodejci, vydavatelství a autoři nejen z Německa, ale i ze zahraničí. Vybírat si tu můžete z nepřeberného množství podvinků, paliček a různých dalších pomůcek, knih a hlavně všelijakých přízí - od bavlněných a vlněných až po lněné a hedvábné, a to jednodruhových nebo v různých směsích, o barvách nemluvě. Co se právě těch přízí týká, nepřeberné množství trochu komplikuje výběr :) Ale občas narazíte na něco, co vám vyrazí dech nebo vás alespoň přinutí k zamyšlení, třeba reflexní příze... Marně jsem přemýšlela, nač by se dala využít, že bych si z ní upaličkovala límec na zimní bundu, to asi nehrozí... ale doma mě napadlo, že reflexní vánoční ozdoby, to by mohl být pěkný vtípek. Tak už vím, co si přístí rok koupím :)


Že mají krajky v Annabergu tradici, je zřejmé i z toho, že jsou vystavené ve výlohách mnohých obchodů. I na jednotlivých výstavách je k vidění spousta zajímavých nápadů a ve většině případů i dokonale provedených prací, které musí ocenit každý, kdo má alespoň trochu povědomí o paličkování. Jenže, popravdě řečeno, pokud mě něco opravdu upoutalo, při bližším ohledání jsem zjistila, že autorkou je některá z našich českých nebo slovenských krajářek. A to je rozhodně dobrá zpráva :)